Příběh Api
Bohužel dnes mohu říci, že s demodexem mám bohaté zkušenosti. Ale nebylo tomu tak vždy a ráda bych si tyto zkušenosti ušetřila. Když jsme si přebírali u chovatelky štěňátko, všechna z vrhu měla na hlavičce malé pupínky se stroupky. Bylo to hlavní poradkyní chovu označeno jako štěněcí akné, tudíž jsme tomu nevěnovali žádnou pozornost. Ani veterinář tomu při naší první návštěvě nevěnoval pozornost. Pupínky se opravdu za pár dní vyloupaly a zmizely. Ale zhruba ve čtyřech měsících věku se začaly objevovat znovu – pár drobných holých místeček na hlavě. Byl diagnostikován demodex canis. To mi moc neřeklo, vysvětlili nám, o jakého parazita se jedná a ukázali nějaké snímky v knize, kam to může dojít, ale nikdo se netvářil, že by to bylo něco hodně zásadního či vážného. Jak jsem se postupně dozvídala, všechny fenky z vrhu tím byly postupně zasaženy, v podobném rozsahu i věku. Konzultovali jsme to v podstatě hned s chovatelkou a s většinou ostatních majitelů jsem byla v kontaktu, ale opět, tak nějak jsme to nepovažovali za nic extrémně vážného, říkali jsme si, že to je imunita, jak holky rostou a že se to zlepší až přezubí atd. A to byla ta největší chyba. Protože demodex je velmi silný a houževnatý soupeř. Začali jsme aplikací pipet Advocate, která se jevila jako šetrnější než koupele v přípravku s amitrazem. Nepomohla ani opakovaná aplikace – a pokud vím, nikomu z vrhu. Poté naše veterinářka navrhla omývání antibakteriálním šamponem Peroxyderm. Demodex postupoval dále. Takže jsme otestovali na části těla potírání přípravkem Ectodex. To je již dosti agresivní záležitost a myslím, že veterinářka se bránila nasazení, protože čekala, jestli si tělo neporadí samo. Ale stav se začal zhoršovat, přidala se bakteriální infekce. Následovalo nasazení antibiotik, koupele v roztoku Ectodexu. Demodex zasáhl masivně a to téměř celé tělo naší fenky. Opakovaně antibiotika… Po prvních koupelích se stav ještě zhoršil a cítili jsme obrovskou bezmoc, když jsme viděli další a další holá místa… Vypadalo to, jako když máme doma mimozemšťana. Navíc koupele pro psa představují velký stres – Ectodex velice páchne a pro psův citlivý čich to musí být doslova rána, i mně se už z toho dělalo zle. Apinka se celá rozklepala, jen ucítila, že to míchám a po celou dobu koupele se třásla. Jsem si jistá, že to na ní zanechalo stopy. Pes se pak nesmí otřít, musí se nechat oschnout, což je další problém – jak to provádět v zimě – zamoříte si celý dům a psa držíte na vodítku, protože má snahu se třít o zdi nebo o cokoliv, prostě se toho zbavit … Ale pravidelně jsme koupali a stav se začal pomalu zlepšovat. Vypadalo to nadějně, začal pozitivní vývoj a zarůstání. Intenzivně jsme celou dobu podporovali imunitu. A po čase demodex udeřil opět – na krku jsme našli živého dospělce – kontrolní stěr v malém pupínku. A celý proces znovu a znovu. Fáze klidu a zhoršení a stále dokola. Bylo to už nekonečné. Když se situace trochu uklidnila, nechali jsme fenku vykastrovat, protože každá hormonální změna „rozhodí“ organizmus znovu a demodex má opět šanci. Po čase se demodex objevil na tlapkách – tzv. pododemodikoza. A zde je prognóza vyléčení již mnohem opatrnější. V té době už jsem ale intenzivně projížděla všechny dostupné informace, včetně zahraničních serverů a hledala zkušenosti s demodexem. Stále jsme měli pozitivní stěry, i když třeba jen pár jedinců a po té celé době jsme se dostali do fáze, kdy demodex zřejmě získal resistenci na Ectodex (tedy účinnou látku) a byli jsme na mrtvém bodě. Už jsem byla rozhodnutá, že musíme změnit léčbu – rozhodla jsem se pro tablety Interceptor (Novartis). V ČR se neprodává, ale v EU je lék schválený, po určitých komplikacích se nám ve spolupráci s veterinářem tedy lék povedlo dovézt - na tříměsíční kůru, během které jsme stále prováděli kontrolní stěry a celkově kontrolovali stav.